Samozřejmě nelze sejmout zodpovědnost z konkrétních lidí, kteří se toho přímo účastnili, ale jde to ruku v ruce. Organizátoři demonstrace mohou být v zásadě spokojení, bude se o tom psát a mluvit…(Výňatek z článku Napřed je dostali do varu, pak si šli vybít vztek…

Pokud bychom podle této logiky postupovali k jádru problému, mohli bychom mimo jiné tvrdit, že spoluvinu, na tom, že se za masové účasti vůbec konala demonstrace „Česko proti bídě“, nesou hlavně ti, co nesou odpovědnost za dvojcifernou inflaci, zejména pokud jde o energie, potraviny, nájmy a zaostáváním růstu mezd a důchodů za zdražováním.

Lidé, kteří jsou chudí, nebo na samém prahu chudoby stojí, jde o hodně více než milion našich spoluobčanů, zejména matek samoživitelek, důchodců s malým důchodem, kteří nadto již žijí sami, lidí s minimální mzdou nebo se této velmi blížící, rodin s větším počtem dětí, bezdomovci, přežívají někdy jen těžce. Již měsíce žijí v existenční nejistotě. Cožpak tito lidé, kteří si pamatují na slib premiéra Fialy: Nikoho nenecháme padnout, potřebují primárně nějaké organizátory demonstrací, aby o jejich přetěžkém životě, který s nimi sdílejí i děti, se dozvěděli až na demonstraci? Ne ti o tom vědí již řadu měsíců, živoří. A pak když nevidí světlo na konci tunelu jejich chudoby, přidávají se z části zcela přirozeně k těm, kteří jim slibují, že za jejich lepší život učiní vše, co je v jejich silách.

Alternativa pro strádající lidi by byla ve vládě, která by hájila jejich životní zájmy, nikoliv jen verbálně ale i skutky. Ale co nyní fialovská vláda dělá za pomocí své sto osmičkové většiny v Poslanecké sněmovně? Vytváří systém okrádání důchodců, zvyšuje daně, hodlá ve zdravotnictví zavést znovu i julinkovské, které před řadou let vláda s ostudou musela zrušit. Nepodniká kroky, které by vedly k mírovému řešení rusko–ukrajinského konfliktu. Ústy pan náčelníka generálního štábu jsme se dozvěděli, že může dojít k částečné mobilizaci, že můžeme být objekty vojenského útoku. Velká většina občanů republiky je pro mírově řešení předmětného konfliktu. V dalších krocích vlády, jež slibuje nákup nové vojenské techniky v deseti miliardových částkách a další podobné zajímavosti, lidé vidí jen horší budoucnost. A proto se v důsledku uvedeného zčásti zapojují do akcí, v nichž vidí záruku možného lepšího života.

Bude–li se celková situace dále zhoršovat, sociální i další konflikty budou narůstat. Vláda, která jim nebudeme moci čelit celkovým zlepšováním situace v republice, se bude zřejmě i uchylovat k dalším prostředkům, aby tlumila pnutí v republice. Za takových podmínek se vlády, nejen u nás, ale v celé řadě států, uchylují zpravidla k určitým formám cenzury, omezením práva shromažďovacího, kriminalizaci určitých politických akcí, posilováním policejních složek a využíváním jejich speciálních akcí. V závislosti na zhoršování mezinárodní situace, růst a intenzita ozbrojených konfliktů,

Domníváme se, že nastolenou otázkou být proukrajinský nebo proruský, je nepřípustné zjednodušování zcela zásadních problémů, a to války a míru. Hrozí zvýšené nebezpečí rozšiřování rusko–ukrajinského konfliktu. Ten však je součástí antagonismů mezi USA, NATO, Ukrajinou na jedné straně a Ruskem, Čínou, Indií a další asijskými a africkými státy na druhé straně. Jde o novou organizaci světa. USA za podpory západních států se snaží o udržení unipolárního světa, v němž by Amerika i nadále měla rozhodující postavení, kdežto Rusko, Čína a jejich spojenci vidí budoucnost světa v multipolárním uspořádání.

Tuto situaci svět již jednou řešil. Kubánská krize, která stála na prahu světové jaderné války, byla vyřešena státníky mírovou dohodou. Lidstvo přežilo. Jsou současní státnici horší než ty dřívější? Je to pravděpodobné. Přesto však lidstvu nezbývá nic jiného než zavrhnout další válku a nastolit světový mír, který může začít třeba jen příměřím.

Co pro to můžeme udělat my? Nepodporovat válku žádným způsobem, tvrdě prosazovat mírová jednání. Nic jiného lidstvu nezbývá. Místo generálů by měli konečně mít hlavní slovo diplomaté.